Jehlování je druh metody mechanické výztuže, která se začala používat při výrobě plsti. Již v roce 1870 vyrobila britská společnost prototyp jehlovacího stroje. Avšak až ve čtyřicátých letech minulého století voda významně vylepšila starý akupunkturní stroj, který položil základ pro vývoj moderní akupunkturní technologie. V roce 1957 společnost James hunter provedla další vylepšení mechanismu vyvážení excentrického kola vřetenového pohonu jehlového stroje, takže rychlost sprintu dosáhla 800krát / min. Díky neustálému používání nových technologií a nových materiálů se výkon moderního akupunkturního stroje výrazně zlepšil. Rychlost a šířka stroje mohou dosáhnout 3000krát / min, respektive 16 metrů.
Základní princip metody vpichování je: opakované vpichování načechraného pásu jehlou s trojúhelníkovým průřezem (nebo jiným tvarem) a háčkem na okraji. Když jsou do pásu 1 vloženy tisíce jehel, bude háček na jehle 2 nést některá vlákna na povrchu pásu s jehlou skrz pás. Současně bude v důsledku působení tření web komprimován. Když jehla vstoupí do určité hloubky, znovu se zvedne. V této době, protože hrot je ve směru hodinových ručiček, vlákno opouští hrot a zůstává ve vláknové síti v téměř svislém stavu, stejně jako mnoho vláken East&"; kolíky GG"; hřebík na vláknitou síť tak, aby se stlačená vláknová síť nevrátila do původního stavu, což způsobí, že jehla vpíchla netkanou textilii s určitou tloušťkou a pevností.
